Klient často přijde s pocitem, že neví, co chce. Já to neberu jako problém. Beru to jako běžný začátek práce.

Kdyby měl všechno hotové v hlavě, nepotřeboval by mě. Potřeboval by jen někoho, kdo mu klikne na tlačítko „vytvořit web“. A tak jednoduché to většinou není.

Nejasnost není chyba, ale materiál

Když klient neumí přesně popsat, co chce, neznamená to, že nemá směr. Často jen neumí převést svůj byznys, nápady a starosti do struktury webu. To je úplně normální. Web není nákup rohlíků. Člověk si neřekne dva kusy úvodní stránky a půl kila kontaktu.

Moje práce v tu chvíli není klienta nachytat, že nemá jasno. Moje práce je z toho nejasna vytáhnout použitelné body. Co dělá. Komu pomáhá. Co ho živí. Co ho štve na současném webu. Co by mělo být za rok jinak. Z toho se začne skládat zadání.

Začínám tím, co klient nechce opakovat

Nejrychleji se člověk dostane k jádru přes věci, které nefungují. Ptám se, co klientovi na současném stavu vadí. Co mu lidé pořád špatně chápou. Kam zbytečně volají. Co se musí vysvětlovat dokola. Právě tam bývá schovaný důvod, proč nový web vůbec vzniká.

Často slyším větu: „Já nevím, jak to má vypadat, ale vím, že takhle už ne.“ A to je dobrý začátek. Design se dá vymyslet. Barvy se dají doladit. Ale pocit, že současná prezentace brzdí práci, ten je důležitý signál. Ten nezahazuji.

Rozhovor postupně oddělí přání od potřeby

Klient někdy začne tím, že chce modernější web. Po půl hodině ale zjistíme, že ve skutečnosti potřebuje lidem lépe vysvětlit službu, zjednodušit poptávku nebo ukázat jinou část firmy než dřív. Slovo moderní je často jen nálepka na hlubší problém.

Proto se nesnažím skákat rovnou do návrhu. Nejdřív třídím. Co je nutné. Co je hezký nápad. Co je jen zvyk ze starého webu. Co se říká proto, že to má konkurence. A co opravdu pomůže člověku, který na web přijde poprvé.

Klient nemusí umět mluvit jazykem webu

Nečekám, že klient bude znát pojmy jako UX, informační architektura nebo konverzní cesta. Když je zná, dobře. Když ne, taky dobře. Důležitější je, aby uměl mluvit o své práci. O zákaznících. O problémech. O tom, co mu denně přistane v telefonu nebo e-mailu.

Já si to pak přeložím do struktury. Z obchodního chaosu vznikne menu. Z opakovaných dotazů vznikne obsah. Z nejistoty vznikne první obrazovka. Z klientovy věty „lidi to nechápou“ často vznikne nejlepší odstavec na celém webu.

Dobrý začátek není perfektní zadání

Perfektní zadání na začátku skoro neexistuje. Existuje jen poctivý rozhovor, několik dobrých otázek a ochota říct si věci napřímo. Když klient neví, co přesně chce, nevadí. Horší je, když si myslí, že ví všechno, a přitom jen kopíruje web souseda.

Nejlepší spolupráce začíná tam, kde se klient nebojí říct: „Tady v tom mám zmatek.“ Od toho se dá odrazit. Zmatek se dá pojmenovat, rozdělit a přestavět na systém. A přesně v tom mě tahle práce pořád baví.

Shrnutí pro blog

Pointa: Klient nemusí přijít s hotovým zadáním. Stačí, když poctivě popíše realitu své práce. Z ní se dá postavit mnohem lepší web než z naučených frází.